Provoz a údržba
Málokdo z návštěvníků Eiffelovky přemýšlel o tom, co obnáší zajištění provozu této „železné dámy“. Jeden z nejznámějších symbolů Paříže a Francie vůbec, který upoutává svým jednoduchým tvarem připomínajícím písmeno A, zaměstnává neuvěřitelných 500 lidí. Na Eiffelovce se uplatňují nejrůznější profese. Pracují zde svářeči, natěrači, strojaři, klempíři, instalatéři, ale i pracovníci starající se o bezpečnost nebo kuchaři. Veškeré technické zázemí se ukrývá pod železnou konstrukcí v podzemí, kam se veřejnost běžně nedostane. Nacházejí se zde rozsáhlé sály, které skrývají například ohromné hydraulické motory, které pohybují s výtahy pro návštěvníky. Jsou zde i výtahy nákladní, které přepravují do dvou nacházejících se zde restaurací veškeré potřebné věci. Až deset let po otevření byly na Eiffelovce výtahy nainstalovány. Všechny dohromady najezdí za rok nahoru a dolů zhruba 100 tisíc kilometrů.
Podzemní pumpy, které se zde nachází, zásobují kuchyně a toalety vodou pomocí desítek kilometrů dlouhých trubek, připevněných ke konstrukci stavby. Trubky jsou vystaveny povětrnostním vlivům a proti zamrznutí je chrání miniaturní spirálové ohřívače, což umožňuje chod umyvadel a toalet za každého počasí.
Týmu o 30 natěračích trvá 18 měsíců nanést na všechny části stavby nový „kabátek“ typické bronzové barvy. Velké pracovní nasazení si také vyžaduje starost o osvětlení. Reflektorů je zde umístěno 360 a opravu provádí speciálně vyškolení technici pomocí horolezeckého slaňování. Stačilo by jen cokoliv malého, třeba šroubovák, který by technik omylem při opravě upustil, a dole by mohl někoho zabít.
Strážci věže mají také ve svém popisu práce bránit ve skoku sebevrahům. Oblíbenost Eiffelovky znamená i cíl potencionálních teroristů sebevrahů. Každoročně se podaří v průměru jednomu člověku přes veškeré úsilí ochranky překonat zábradlí a další různé zábrany, což není zdaleka tak snadné, a skokem ukončit svůj život. Věž přitahuje ale i dobrodruhy. V roce 1912 skočil rakouský krejčí Franz Reichel z prvního patra, chtěl si vyzkoušet „padákový“ kabát vlastní výroby. Udává se, že zemřel strachem ještě před dopadem na zem. Jindy obdobné pokusy skončili úspěšně, například v květnu roku 2006 skočil z třetího patra Belgičan Johan Vervoort.